Allianz: Stavební společnosti čeká po covidu silný růst i nová rizika

• Aktuální nedostatek materiálů a kvalifikované pracovní síly.
• Nové stavební metody a materiály přibližující se dlouhodobé udržitelnosti a uhlíkové neutralitě.
• Analýza společnosti AGCS týkající se pojistných událostí ve stavebnictví uvádí hlavní příčiny ztrát podle hodnoty: požár a výbuch (26 %), chybný projekt/špatné provedení (20 %) a přírodní katastrofy (20 %).
• Stavební společnosti musí zlepšit kybernetickou bezpečnost a chránit staveniště před bleskovými povodněmi a dalšími extrémními povětrnostními jevy způsobenými změnou klimatu. 

"Covid-19 přinesl stavebnictví novou éru," říká Yann Dreyer, vedoucí globální skupiny pro stavebnictví v globálním týmu pro energetiku a stavebnictví ve společnosti AGCS. "Stavební projekty sice pokračovaly i během pandemie a další růst je teprve čeká, ale celkové prostředí se zásadně změnilo.

Odvětví čelí novým výzvám, které se týkají nestability dodavatelského řetězce a prudce rostoucích nákladů na materiál, nedostatku kvalifikované pracovní síly a zvýšeného důrazu na udržitelnost. Kromě toho může zrychlené zavádění strategií snižování nákladů a implementace nových technologií a konstrukcí vést ke zrychlení rizik jak pro stavební společnosti, tak pro pojistitele. Klíčové bude pokračující sledování rizik a kontrola řízení. Společně s našimi klienty pomůžeme tyto výzvy zvládnout, neboť AGCS je odhodlána považovat stavebnictví za klíčový cílový sektor našich růstových iniciativ."

Výhled silného růstu v tomto odvětví je založen na řadě faktorů, jako je rostoucí počet obyvatel na rozvíjejících se trzích a významné investice do alternativních forem energie, jako je větrná, solární a vodíková energie, a také do systémů skladování a přenosu energie. Přechod na elektrickou dopravu bude vyžadovat investice do nových závodů a výrobních zařízení na baterie a do nabíjecí infrastruktury.

Očekává se, že budovy nejen zlepší svou uhlíkovou stopu, ale v reakci na častější extrémní projevy počasí budou v mnoha katastrofám vystavených regionech vyžadovat také zdokonalení pobřežních a protipovodňových opatření a kanalizačních a odvodňovacích systémů. Vlády v mnoha zemích zároveň plánují velké veřejné investice do rozsáhlých infrastrukturních projektů, které mají jak stimulovat hospodářskou aktivitu po pandemické krizi, tak podpořit přechod na nízkouhlíkové technologie.

V USA se balíček infrastrukturních investic v hodnotě více než 1 bilionu dolarů týká všeho od mostů a silnic až po širokopásmové, vodohospodářské a energetické systémy. Zároveň byly oznámeny plány [1] investovat v roce 2022 do řady velkých infrastrukturních projektů po celém světě v reakci na ambiciózní čínskou iniciativu Belt And Road [2], která by se mohla táhnout od východní Asie až do Evropy. Očekává se, že čtyři země – Čína, Indie, USA a Indonésie – budou v příštím desetiletí představovat téměř 60 % celosvětového růstu stavebnictví [3].

Očekávaný stavební boom přináší kromě výhod i specifické problémy. Ve střednědobém horizontu by náhlý nárůst poptávky mohl způsobit další tlak na dodavatelské řetězce a zhoršit stávající nedostatek materiálů a kvalifikované pracovní síly, což by mohlo vést k překročení časového plánu a nákladů.

Kromě toho může být v mnoha odvětvích nutné urychlit zavádění opatření na zvýšení efektivity a kontrolu nákladů, pokud byly v covidové ekonomice ovlivněny ziskové marže, což může často zhoršit úroveň kvality a údržby a zvýšit náchylnost k chybám.

Analýza společnosti AGCS ukazuje, že konstrukční vady a nekvalitní provedení jsou jednou z hlavních příčin ztrát ve stavebnictví a inženýrství a představují přibližně 20 % hodnoty téměř 30 000 škod v odvětví zkoumaných v období od roku 2016 do konce roku 2020.

Zvýšené úsilí o dosažení udržitelnosti a nulové uhlíkové stopy silně ovlivní již tak rizikové prostředí ve stavebnictví. Podle Programu OSN pro životní prostředí [4] se budovy a stavebnictví podílejí 38 % na všech emisích oxidu uhličitého souvisejících s energetikou. Aby se snížily emise uhlíku, bude nutné stávající budovy rekonstruovat a změnit jejich využití. Kromě toho bude třeba v relativně krátké době zavést na trhu nové materiály a stavební metody.

To s sebou přinese zvýšené riziko závad a může mít neočekávané bezpečnostní, environmentální či zdravotní důsledky. Například jako udržitelný a nákladově efektivní materiál se v posledních letech ve stavebnictví stále více používá dřevo. To však má důsledky ve zvýšení rizika poškození dřeva požárem či vodou.

Z analýzy škodních událostí společnosti AGCS vyplývá, že požáry a výbuchy již představují více než čtvrtinu (26 %) hodnoty škodních událostí ve stavebnictví a inženýrství za posledních pět let, což z nich činí nejdražší příčinu škod.

Rozšiřování čisté energie přináší i nová rizika. Projekty větrných elektráren na moři se zvětšují, přesouvají se do hlubších vod, což znamená, že náklady spojené s případným zpožděním nebo opravami rostou. Větrné elektrárny na moři, stejně jako větrné a solární projekty na pevnině, mohou být také vystaveny sériovým ztrátám. Například konstrukční nebo výrobní závada turbíny může mít dopad na mnoho dalších zařízení.

V solárních parcích také vznikly velké škody způsobené vadnými základy. Opravy podmořských kabelů, které váží tisíce tun a k jejichž pokládce jsou zapotřebí speciální lodě, mohou trvat déle než rok. Jen samotná konvertorová stanice na moři může stát až 1,5 miliardy dolarů, což je srovnatelné s cenou ropné plošiny. Požár nebo výbuch konvertoru, jak se nedávno stalo v Číně, může mít za následek úplné zničení celého systému.

"Obrovské investice do zelené energie budou znamenat větší hodnotu rizika, zatímco rychlé zavádění prototypových technologií, stavebních metod a materiálů bude vyžadovat úzkou spolupráci mezi upisovateli, likvidátory pojistných událostí a rizikovým inženýrstvím uvnitř společnosti, stejně jako mezi pojistiteli a jejich klienty," říká Olivier Daussin, vedoucí upisování staveb v globálním týmu AGCS pro energetiku a stavebnictví.

Moderní stavební a výrobní metody mají v konečném důsledku potenciál radikálně změnit stavebnictví, přenést více rizik jinam a více využívat technologie. Zejména modulární výstavba přináší řadu výhod, jako je kontrolované řízení kvality v továrně, méně stavebního odpadu, zkrácení doby výstavby na polovinu ve srovnání s tradičními metodami a menší narušení okolního prostředí. Vyvolává však také obavy z rizikových scénářů opakovaných ztrát. "U modulárních a prefabrikovaných metod existuje zvýšené riziko sériových ztrát, protože stejný díl může být použit v několika projektech, než se objeví závada," vysvětluje Daussin.

Nedostatek kvalifikované pracovní síly ve stavebnictví pravděpodobně podpoří trend směřující k výrobě offsite a automatizaci. Digitalizace stavebnictví zároveň vytváří kybernetická rizika, proti kterým musí inženýrské a stavební společnosti posílit svou obranu. V současné době je řada účastníků na staveništi propojena prostřednictvím různých sdílených IT platforem, což zvyšuje jejich zranitelnost. Kybernetická rizika mohou sahat od škodlivých pokusů o získání přístupu k citlivým údajům, přes narušení kontroly na staveništi a s tím spojené krádeže, až po narušení dodavatelského řetězce a potenciální poškození dat o návrhu projektu, což může vést ke zpoždění a v konečném důsledku k ohrožení reputace zúčastněných stran.

Potřeba snižovat emise skleníkových plynů bude nejen hnacím motorem udržitelnějšího přístupu k obytným a komerčním budovám i infrastruktuře, ale může tento trend také urychlit, protože průmysl se snaží dosáhnout efektivity a minimalizovat množství odpadu.

Na stavbách je také třeba věnovat větší pozornost zmírnění dopadů událostí způsobených klimatem, jako jsou lesní požáry, bleskové povodně a sesuvy půdy. Analýza škod společnosti AGCS ukazuje, že přírodní nebezpečí je již nyní druhou nejdražší příčinou stavebních škod, hned po požáru a výbuchu, a představuje 20 % hodnoty škod za posledních pět let.

Poškození vodou je přitom i nadále největším zdrojem ztrát při výstavbě. Společnost AGCS zaznamenala řadu překvapivě velkých škod způsobených úniky vody z tlakových nebo požárních systémů, které nebyly zjištěny nebo k nim došlo mimo pracovní dobu, o víkendech nebo v době nepřítomnosti pracovníků na stavbě. Systémy pro detekci a monitorování úniků vody mohou pomoci snížit četnost a závažnost škod způsobených vodou a zmírnit tak nákladné opravy a zpoždění projektu.