Česká ekonomika je na začátku obratu správným směrem
 

Půjde-li vše dobře, tak pokud jde o ekonomický výkon, měřený úrovní hrubého domácího produktu (HDP), bude to spíše až začátkem příštího roku. Česká ekonomika neprožívá v posledních letech úplně skvělé období, jak pokud jde o hospodářský růst, tak pokud šlo o inflaci a opravdu jsme se kvůli tomu vrátili o několik let zpět. Na straně druhé je potřeba říci, že to není fatální tragédie, protože do roku 2019 jsme se vyvíjeli poměrně dobře. Doháněli jsme mnohé vyspělé země v Evropě.

Krize vyvolaná kovidem, a především pak energetická krize, urychlená válkou na Ukrajině, zasáhla naši ekonomiku velmi citelně. To je dáno skutečností, že je české hospodářství významně založeno na průmyslu a vývozu, a právě tyto dvě složky dostaly opravdu hodně na frak. Vliv má také velké propojení s německou ekonomikou, které se podobně jako nám příliš nedařilo a také horko těžko dohání úroveň z roku 2019. 

Česká ekonomika, podle předběžných údajů ČSÚ, poklesla v loňském roce o 0,4 %, jsme tedy na úrovni tzv. červené nuly. Letošní rok by měl přinést zlepšení, které ale nebude nijak významné. Červená nula by se měla pouze změnit na nulu černou. Aktuálně se předpovědi pohybují kolem 1 %. Nejnovější predikce ministerstva financí uvádí 1,2 %, ČNB vydá novou prognózu v únoru, ale její předběžná úprava z listopadu odhadovala také růst na úrovni 1,2 %.

To samozřejmě ještě není opravdový růst, ale je to nějaký obrat správným směrem, směrem k růstu a bude to snad znamenat, že postupně začneme dohánět mezeru, která vznikla v minulých letech a vracet se k úrovni roku 2019 a nad ní. 

Nepříznivý vývoj domácí spotřeby byl dán vysokou inflací. Zažili jsme roky 2022 a 2023 s mimořádně velkou inflací, kdy se cenová hladina zvýšila o téměř 30 %. Ještě vloni šlo o dvouciferné číslo, dosahující téměř 11 %. Tady by měl nastat dramatický obrat, mnohem viditelnější než u ekonomického růstu. V tomto ohledu se předpovědi relevantních institucí shodují, že se inflace se letos vrátí někam na úroveň blízkou 3 %, tedy na horní hranici tolerančního pásma kolem inflačního cíle centrální banky.

To bude velká změna, protože inflace konzumovala reálnou spotřebu. Mzdy i důchody sice v minulých letech rostly, ale výrazně pomaleji než inflace (to platí zejména pro mzdy, méně pak pro důchody). Letos se to otočí, protože příjmy porostou rychleji. U mezd očekáváme růst v průměru o 6-7 % za rok. Bude-li se inflace pohybovat kolem zmíněných 3 %, mohlo by se jednat již o poměrně citelný růst reálných mezd. To by mělo vést k oživení spotřeby domácností, která je zdrojem tvorby až 60 % HDP.  Zároveň by to přineslo také velké snížení stresu pro občany, kteří budou moci více nakupovat nebo realizovat své projekty. Čísla samozřejmě neříkají nic o konkrétních lidech, lidé tuto změnu budou pociťovat různě, ale z makroekonomického pohledu půjde o změnu důležitou. 

ČNB už v prosinci loňského roku svou základní úrokovou sazbu malinko snížila, a to poprvé od června 2022 a avizuje, vzhledem k poklesu inflace, další snižování. Trh očekává, že by v únoru měl přijít další pokles v intervalu od 0,25 do 0,50 bazických bodů. Vsadil bych si spíš na ten vyšší pokles. Podle předběžných údajů z maloobchodu se totiž zdá, že se nenaplnila obava z lednového přecenění a že k nějakému významnějšímu posunu cen nedošlo. Vypadá to, že ceny jsou více méně stabilní, perspektiva inflace je tak blízko pozitivním odhadům a na to musejí sazby reagovat.  

Lze odhadovat, že sazby budou postupně klesat. Pokud vezmu referenční sazbu ČNB, tedy 2týdenní reposazbu, odhaduji, že se na konci roku sníží ke 4 %.  Nemyslím, že by se vracela na 3,5 %. Jestliže by se někde na horizontu objevily obavy z opětovného vzedmutí inflace, mohla by centrální banka proces poklesu sazeb zpomalit.

Očekávaná 4 % už ale znamenají pokles o 2,75 procentních bodů proti současnosti. Velká část poklesu by se měla projevit i v poklesu úrokových sazeb u hypotečních a spotřebitelských úvěrů a také úvěrů pro podniky. Snížení úroků u hypoték by mohlo přispět k tomu, že se do jisté míry oživí hypoteční trh, což má opět prorůstové účinky. 

Mělo by to tomu určitě pomoci. Naše ekonomika zatím překvapuje tím, že se špatný makroekonomický vývoj neprojevoval ve dvou oblastech – ve vývoji nezaměstnanosti a v disciplíně ve splácení úvěrů. Největší záhadou je asi náš trh práce, který, i přes několik let trvající slabý výkon ekonomiky, spíše stagnuje. Teprve až v posledních měsících vidíme velmi mírný nárůst nezaměstnanosti.  Ačkoliv očekávaný růst nezaměstnanosti bude z makroekonomického pohledu velmi nízký, některých lidí se samozřejmě dotkne. To se pak může projevit i ve zvýšeném počtu žádostí o odklad nebo restrukturalizaci splátek.

Právě už zmíněný očekávaný zlepšený vývoj v letošním roce by měl tuto situaci naopak zpomalit, případně ji začít narovnávat, protože většina lidí by na tom měla být lépe než dosud.

Navíc, české banky jsou nad míru dobře vybaveny kapitálem a rezervami a jsou schopny zvládnout i zvýšený počet horších úvěrů. Takže určitě nevidím žádné ohrožení finanční stability, naše finanční soustava je velmi robustní.

Pokud jde o trh s penzijními produkty, je tam dnes velmi těžké dělat nějaké odhady, protože v letošním roce bude hodně rozkolísaný, vzhledem k řadě legislativních změn.

V červenci vstoupí v platnost velká část změn, přijatých na konci loňského roku. Konec státních příspěvků pro starobní důchodce může znamenat odliv těchto klientů z trhu. Na straně druhé se pro ostatní klienty státní příspěvek relativně navýší a zároveň zůstává daňové zvýhodnění. Došlo také k určitým úpravám v oblasti zaměstnaneckých benefitů, a to právě ve prospěch třetího penzijního pilíře. To může otevřít prostor pro zaměstnavatele, aby na penzijní spoření více přispívali a myslím, že toho řada firem využije.

Zároveň přicházejí i úpravy v prvním pilíři, tedy snižování valorizací a jsou tu také avizované změny ve výpočtovém vzorci u státem vyplácených penzí, které nutně povedou k tomu, že budoucí náhradový poměr bude horší než ten dosavadní.

Tyto změny by mohly potenciální úbytek klientů kompenzovat. Osobně jsem přesvědčen, že penzijní spoření posílí a že se zase o něco posune ke svému původnímu účelu.

Třetí pilíř reprezentuje i životní pojištění, kde žádný velký výkyv neočekávám a předpokládám, že trh poroste stabilním tempem 1-3 % ročně jako v minulých letech.

U neživotního pojištění očekávám růst celého trhu na úrovni 5-7 %, ve kterém se jednak projeví dobíhající indexace z inflačního období, ale také fakt, že pojišťovny neustále zlepšují své služby. Jako Allianz jsme v tomto směru velmi úspěšní, inovujeme produkty a procesy tak, aby klienti kontakt s pojišťovnou nepovažovali za stres, ale za pozitivní uživatelský zážitek. Za to patří velký dík všem kolegyním a kolegům, kteří stojí za tím, že se nám daří.