Zbyněk Sýkora: Sport je jenom jeden

 

Kandidaturu do čela Českého paralympijského výboru jsem přijal hlavně z toho důvodu, že mám z této pozice šanci něco pro para sportovce změnit. Jsem 23 let na vozíku, paradoxně hned po úraze jsem začal sportovat. Od té doby se sport stal středobodem mého světa. Sport je mou součástí ve všech ohledech mého života.

Teď už jsem v čele ČPV téměř 3 roky a stále ve mně je touha měnit věci k lepšímu. Stále se považuji především za sportovce a díky této pozici mám možnost říkat a sdílet s ostatními svůj názor – a to je můj hlavní motiv. A chci být také neustále v kontaktu se sportovci a se sportem jako takovým.

Mám v sobě touhu měnit věci k lepšímu a to se propisuje do všech aktivit, kterým se věnuji.

S firmou Ultina to bylo tak, že jsme na začátku vlastní sportovní kariéry zjistili, že potřebujeme kvalitní sportovní a individuálně vyrobené vozíky, které ale nikdo takto nevyráběl. Tak jsme si řekli, že si je sami vyrobíme. A najednou jsme stavěli vozíky pro další a další sportovce. Aktuálně vyrábíme vozíky prakticky do celého světa nebo minimálně do celé Evropy.

Teď se ale soustředím především na mou práci v rámci ČPV, mám rodinu a v neposlední řadě jsem taky ještě pořád aktivní sportovec. Celý život jsem hrál basketbal a florbal, teď mě nejvíce nabíjí badminton. Nedokážu si představit, že bych jen seděl v saku a povídal a vysvětloval. Po práci si rád zajdu na trénink nebo jedu s kamarády na turnaj.

Řekl bych, že to budou strachy z neznáma. Široká veřejnost je někdy trochu v rozpacích, jak se k lidem s handicapem chovat, jak s nimi mluvit.

Pak se můžeme bavit o financování para sportu. Osobně si myslím, že bychom si zasloužili lepší a rychlejší financování. Jde o to, že speciální vybavení je opravdu nákladné. Třeba karbonový závodní handbike (speciálně upravené kolo na ruční pohon) stojí půl milionu korun, to si prostě jen tak někdo bohužel nemůže dovolit. Proto jsou i ty finance důležité, abychom mohli podpořit nadané para sportovce.

Určitě jsme všichni srdcaři. Každý z nás do toho na začátku dával čas, peníze, dělal to z čisté lásky do sportu a dopředu nás hnal nejenom výkon, ale touha po zlepšení fyzické i mentální kondice.

Nicméně, co se týče vrcholové reprezentace – třeba účastníci paralympiády, tak ti svůj sport dělají velmi často profesionálně, ale jde opravdu o pár desítek para sportovců. Patří mezi ně třeba David Drahonínský nebo Arnošt Petráček.

Dokážu si ale představit, že by finanční podpora mohla být lepší a mohlo by na ni dosáhnout také více našich úspěšných para sportovců. Ale to je takový nekonečný boj, který na půdě ČPV samozřejmě nikdy nevzdáme.

Každý sportovec se chce dostat na takovou vrcholnou akci. Chce si užít to zázemí, zažít tu atmosféru, zasportovat si s těmi nejlepšími na světě. Je to zážitek na celý život.

Nicméně, těším se, až uvidím sebevědomé sportovce a jejich rozzářené tváře. A nemusí jít jen o medaile. Sportovec je šťastný i z toho, že si posunul své sportovní maximum a zase o kousek překonal sám sebe. Na to se fakt těším, že to s nimi můžu prožít.

Paralympijské hry letos slibují velkou show v podobě zahajovacího ceremoniálu. Má prý trvat 6 hodin. Očekává se velká přehlídka plná vizuálních efektů. Bude to prostě multikulturní akce, kterou zažijete jen jednou za život.

Allianz nám pojišťuje úspěch. 😊 Nemůžeme se spoléhat jen na finance ze svazu a od státu. Vážíme si, že jeden z podpůrných sloupů Českého paralympijského výboru tvoří právě Allianz.

Jsme moc rádi, že se naše světy propojují. ČPV dokonce sídlí v Praze ve stejné budově. Allianz žije sportem, my si toho vážíme a společně se snažíme vymyslet, jak se můžeme propojit. Máme třeba společné paralympijské dny v jídelně a mnoho dalších projektů.