- Bývalá profesionální atletka na 400 m překážek
- Stříbrná medailistka z Olympiády 2012 v Londýně
- Drží český rekord 52.83 s na 400 m překážek
- Spoluzakladatelka sportovní akademie HESU
Jste máma, sportovkyně, podnikatelka a aktuálně také hlavní národní trenérka reprezentačních sprinterů. Jak všechny tyto role zvládáte?
Vraťme se k vaší sportovní kariéře.
Vy jste doslova skákala přes překážky. Co je podle vás na překážkovém běhu nejtěžší?
Říká se, že je to nejtěžší atletická disciplína. Běh na 400 m překážek se považuje za nejdelší sprint. Běžíte celou dobu naplno, a ještě musíte překonávat překážky. Atlet v sobě musí skloubit rychlost a vytrvalost, abyste dokázali běžet dlouho rychle. Do toho ale musíte umět techniku přeběhu přes překážky, a ještě musíte mít rytmus v těle.
Není to jen o rychlém běhu, ale musíte tu disciplínu i technicky zvládnout – vnímat dobře rytmus je podle mě klíčové.

Měla jste roční pauzu kvůli zranění nohy. Jak náročné období to pro vás bylo a jak jste jej překonala?
Vidíte podobnost mezi překonáváním překážek na trati a v životě?
A sport vás přesně naučí být cílevědomý a pracovitý – což se hodí v životě obecně. Žádná překážka vás nepoloží, prostě se zvednete, zabojujete a jdete dál.
V rámci akademie HESU pořádáte sportovní kroužky pro děti. Proč je za vás důležité vést děti ke sportu?
Vyznávám názor, že pohyb je život. Dokud se hýbeme, tak žijeme. Jasně, valná většina dětí, které nám projdou pod rukama, se nestane vrcholovými sportovci. Ale myslím si, že každé dítě by si mělo pohyb zamilovat.
Sport prostě patří k životu. V HESU jim chceme pohyb představit hravou formou. Předáváme jim, že budou mít díky fyzické aktivitě dobrou náladu, ale také nové kamarády, se kterými je spojuje láska k danému sportu.
Trénujete také kondiční běžce. Co vás na nich baví?
Musím říct, že momentálně trénuju kvůli nedostatku času už spíše zřídka. Ale na hobby běžcích mě baví právě ta oddaná láska ke sportu. Samozřejmě, profesionální sportovce to taky musí bavit, ale už je to pro vás práce – když zrovna nemáte chuť na trénink, tak prostě musíte.
Ale tihle hobíci jsou tak zapálení, že ikdyž je něco bolí, tak jdou. Líbí se mi na nich, že díky zapálení často makají pomalu víc než někteří vrcholoví sportovci – vezměte si, že kromě tréninku musí stíhat práci, rodinu a další povinnosti.
Nedávno jste přijala roli hlavní trenérky reprezentačních sprinterů.
Co byste poradila novopečeným maminkám, které by se rády zpátky dostaly do kondice?
Velký rozdíl podle mě dělá to, v jaké kondici byla maminka před těhotenstvím.
Obecně ale určitě nikam nespěchejte, dejte tomu čas. Osobně jsem si myslela, že se do kondice dostanu rychleji. Musím říct, že moje první popoběhnutí po porodu bylo dost tragické a bála jsem se, že už nikdy nic neuběhnu. Pak jsem se ale překvapivě dostala zpátky do kondice docela rychle.
Mě samotnou ale překvapilo, jak moje tělo během mateřství funguje. Třeba v posilovně zvedám pomalu stejné váhy jako před porodem, jsem na velmi podobné úrovni – asi to budou ty mateřské hormony. My mámy jsme prostě super-ženy, které to zvládají opravdu hodně.
#jsmesvami i během sportu
