Tatínek s dětmi na pohovce

Jak správně nastavit termostat?

Správné nastavení termostatu nebo termostatických hlavic může ušetřit značné prostředky za vytápění, aniž byste přišli o teplo a komfort. Obecně se doporučuje přizpůsobit teplotu jednotlivým místnostem, denní době, režimu při pobytu v domácnosti a mimo ni i zdroji tepla. Správně nastavit termostat nebo hlavice zabere jen několik minut, pomoci vám může také chytrá technika.
Pro každou z místností v bytě či domě je vhodná jiná teplota podle jejího účelu a času, který v ní trávíme. V obývacím pokoji je nejlépe při 20 až 21 stupních Celsia, v kuchyni stačí 18 stupňů. Vysoká teplota negativně ovlivňuje kvalitu spánku, proto se v ložnici doporučuje 17 až 18 stupňů – s dobrým ložním prádlem i méně. Zřídka využívané místnosti typu chodeb, schodišť nebo zádveří můžete klidně vytápět na 12 až 15 stupňů, špetka tepla se do nich beztak dostane při každém otevření dveří. Naopak v koupelně je žádoucí teplota vyšší - okolo 24 stupňů. Zde je vhodné dát si pozor na topné žebříky s topnou patronou, které mohou být významnými žrouty elektrické energie.
Obecně je dobrým nápadem s nastavením topení chvíli experimentovat, než najdete vhodné teploty, vyhovující obyvatelům bytu či domu. Zkuste teplotu snižovat postupně, abyste nalezli ideální polohu termostatu a termostatických hlavic. Jednak si na úsporné nastavení snadněji zvyknete, zohledníte tak i specifické vlastnosti domu nebo bytu – tepelnou ztrátu, kvalitu oken, míru zateplení nebo lokální úniky tepla.
termostat

Základní typy termostatů se liší podle způsobu ovládání a funkcí:

  • Manuální termostat: Klasický systém s ovládacím kolečkem a jednoduchou elektronikou uvnitř
  • Digitální programovatelný termostat: Umožňuje nastavovat různou teplotu dle denní doby nebo dní v týdnu
  • Digitální termostat s dálkovým ovládáním: Dovoluje komunikaci a nastavování přes internet/aplikaci nebo GSM modul pro dálkové řízení
  • Digitální chytrý termostat: Disponuje řadou různých funkcí, od spínání kotle v závislosti na poloze uživatele přes komunikaci s topnými hlavicemi až po možnost regulace více topných okruhů
Dále je možné termostaty dělit na drátové (připojené do elektrické sítě) nebo bezdrátové (napájené baterií, tudíž mohou být i přenosné). Lišit se mohou i podle způsobu snímání teploty. Prostorový termostat ji měří ve svém bezprostředním okolí, termostat s externím čidlem detekuje teplotu i ve větší vzdálenosti od sebe, například u podlahového vytápění.
Princip zařízení jako takového byl patentován již v roce 1830 a od té doby se vlastně nezměnil, jen má mnoho užitečných funkcí navíc. Termostat měří teplotu v místnosti a umožňuje uživateli si teplotu nastavit. Pokud teplota v místnosti dosáhne nastavené hodnoty, vypne zdroj vytápění, když teplota klesne pod požadovanou úroveň opět zdroj tepla zapne do doby, než se teplota zvýší na požadovanou úroveň. Tímto způsobem termostat šetří energii a zajišťuje optimální tepelný komfort.

Ve zkratce tak, aby vám nebyla zima a zároveň jste nepřetápěli byt, dům či jednotlivé místnosti zbytečně. Pokud využíváte jeden termostat v celém bytě či domě, nastavte jej na požadovanou teplotu a vyzkoušejte, jak vysoká je teplota v různých místnostech – pocitově nebo za pomoci teploměru. Teplotu pak můžete regulovat individuálně termostatickými hlavicemi na topných tělesech či radiátorech.

Větších úspor můžete dosáhnout díky programovatelným termostatům, které například sníží teplotu v noci nebo přes den během hodin, kdy nejste doma dle zadaných časových úseků. Dobrou investicí mohou být inteligentní digitální termostatické hlavice, které mají vlastní zabudovaný termostat a regulují průtok kapaliny v radiátorech. Co díky nim ušetříte v jedné místnosti se tak může snadno využít v jiné, kde je naopak zapotřebí vyšší teplota.

Nastavení termostatu, když jedete na dovolenou v chladném počasí, záleží na typu a jeho technických možnostech. Pokud máte běžný druh bez programování, teplotu snižte, ale topení zcela nevypínejte – v závislosti na tepelných ztrátách, zdroji tepla, typu radiátorů a době pobytu mimo byt nebo dům je doporučena teplota 10 až 16 stupňů. Pokud topení během dovolené úplně vypnete, bude se muset nahřívat celá topná soustava, zdi, vzduch uvnitř obydlí – a to může způsobit mnohem vyšší spotřebu, než kdybyste nechali byt či dům lehce temperovat.

Vždy si pečlivě prostudujte návod k použití termostatu nebo konzultujte konkrétní řešení vašeho vytápění s topenářem – vyhnete se tak pokusům a tápání, které mohou zbytečně stát peníze.

Klasický pokojový termostat by měl být umístěn v místnosti, kde se pohybujete nejčastěji, typicky obývacím pokoji. Montáž se provádí do zdi zhruba ve výšce očí. Neměl by být příliš blízko zdroji tepla  – například nad radiátorem, u krbu – nebo na u okna nebo chladné nezateplené zdi. Nevhodné umístění může zkreslovat snímanou teplotu a špatně spínat, vypínat či modulovat zdroj tepla. Pokud vhodné umístění možné není, zvolte termostat, u nějž je možné upravit odchylku teploty směrem dolů či nahoru dle teploty skutečné, kterou si naměříte přesným teploměrem. Obecně je vhodné montovat jej více doprostřed místnosti a ne na obvodové zdi. Dále je možné nainstalovat termostat s externím čidlem, které se dá umístit do lepší polohy.

Termostatická hlavice slouží k ovládání radiátorů a umožňuje individuální nastavení teploty v jednotlivých místnostech a topných tělesech. Druhů je mnoho: klasické manuální, elektronické s nastavením teploty, chytré s napojením na termostat a inteligentní domácnost. Mechanická termostatická hlavice má ve své klasické podobě šest stupňů. U dálkového vytápění značí vypnuto nula nebo symbol hvězdičky, přívod topného média do radiátoru je zcela uzavřen. Stupeň jedna znamená zhruba 15 stupňů, dvojka cca 18 stupňů, trojka 22 stupňů, čtyřka 24 stupňů a pětka až ke třiceti stupňům.

V rodinných domech nebo bytech s vlastním zdrojem tepla se teplota nastavená termostatickou hlavicí odvíjí od vstupní teploty topného média za zdrojem tepla, to je zpravidla výsledkem nastavení termostatu, spínajícího například tepelné čerpadlo nebo plynový kotel.

Dívka s knihou

Tak, aby vám nebyla zima, a abyste neplatili příliš velké účty. Na úsporném topení se podílí více faktorů:

  • Vhodný zdroj tepla pro váš byt nebo dům
  • Teplota nastavená na jednotlivých radiátorech a termostatu
  • Odvzdušnění radiátorů
  • Zateplení domu, izolační vlastnosti oken, zateplení střechy, obecně tepelná ztráta vašeho obydlí
  • Využití inteligentních nebo programovatelných elektronických termostatů nebo hlavic
Stejně jako u jiných zdrojů tepla je nutné řídit kotel tak, aby výkon radiátorů odpovídal potřebě tepla. Výhodou je moderní plynový kotel, který neběží pouze v režimech vypnuto/zapnuto, ale umí regulovat svůj výkon v závislosti na aktuálních potřebách. Pokud to termostat plynového kotle umožňuje, je vhodné nastavit jej na širší rozsah teplot termostatu, aby se nezapínal a nevypínal příliš často. Ideální je mít regulaci, která bere v potaz i vnější teplotu.
Teoreticky mohou ušetřit i přes 10 % nákladů na vytápění, ale dle některých studií se po jejich instalaci může spotřeba tepla zvýšit. Příčinou je, že lidé příliš často mění nastavení, nerespektují tepelnou setrvačnost svého topného systému a vlastnosti obydlí. Dalším důvodem proč nemusí fungovat, je třeba intenzivní větrání, které v kombinaci s dražší energií pro vytápění nebo nevhodným nastavením způsobuje prudké nárůsty příkonu a spotřeby zdroje tepla – například přítopu elektrickým kotlem, pokud nestíhá tepelné čerpadlo.
Krátce a intenzivně. Pokud větráte neustále nebo často a topíte na vysokou teplotu, za topení vás čekají vysoké účty. Takzvané mikrovětrání je vhodné spíše do letních měsíců s vyššími teplotami, v zimě skrze něj zbytečně utíká teplo. V zimě je nejlepší větrat několik minut, aby vznikl průvan – nedojde k trvalému ochlazení tepelných těles a vzduch se v bytě nebo domě vymění naráz. Větrání je i v zimě důležité kvůli vydýchanému vzduchu (a vyšší koncentraci CO2), což způsobuje únavu a zdravotní obtíže. Ze stejného důvodu je vhodné i při přitápění kamny nebo krbem.
Podlahové vytápění má mnoho výhod: hřeje rovnoměrně po celé ploše podlahy či oblasti své montáže, potřebuje nižší výkon, méně vysušuje vzduch a lze jej kombinovat s dalšími zdroji tepla. Teplota topného média v podlahovém topení by měla být mezi 23 až 25 stupni Celsia v závislosti na podlahové krytině. Za maximum se považuje 29 stupňů z hygienických a zdravotních důvodů. Teplotní čidlo může být připojeno přes kabel nebo bezdrátově. Pokud máte podlahové topení ve více místnostech, zřejmě bude napojeno na odpovídající počet okruhů, které můžete regulovat a seřídit mechanickými nebo elektronickými hlavicemi – nastavte si každý na optimální teplotu.
Možná více než 10 procent na platbách za energie, při nesprávném nastavení se dá pěkně prodělat. Regulaci je vždy vhodné ozkoušet, termostaty a nastavení tepelných čerpadel nebo plynových kotlů v základní řídící jednotce jsou dnes při solidní úrovni instalačních techniků spolehlivé pro dostatečnou úsporu. Opřete se o optimální nastavení, které má v současné době každý lepší topný systém, a vhodně laďte dle individuálních potřeb.